ŘÍMSKÉ VYKOPÁVKY
Jak dokazují archeologické nálezy, Hévíz a jeho okolí byly hustě osídleny již v dobách starověkého Říma. V roce 1931 byly objeveny pozůstatky římské vily z dob raného císařství, která byla obývána téměř čtyři století, od první poloviny 1. století až do počátku 5. století.
Jedním z nejvýznamnějších nálezů v oblasti Balatonu je kamenná stavba z doby raného císařství, pravděpodobně obytná budova venkovské usedlosti (villa urbana), odkrytá v městské části Egregy. Vila o rozloze téměř tisíc metrů čtvereční, postavená kolem roku 100 n. l., měla verandu se sloupovím nebo bazén s teplou, vlažnou a studenou vodou a dochovala se až do počátku 5. století. Odkrytá a dnes prezentovaná budova, jež byla součástí usedlosti sestávající z několika staveb nebo osady, byla během dlouhého období užívání několikrát přestavěna. První „obnova“ ruin proběhla v roce 2003. Záměrem této obnovy bylo představit čtyři stavební období odkrytá při vykopávkách. Odkryté části však začaly brzy chátrat a pozůstatky byly v čím dál horším stavu, což si vyžádalo jejch další obnovu, která byla provedena v roce 2011.
Západně od obytné budovy byly nalezeny pozůstatky hospodářských budov, které mohly tvořit stavební komplex navazující na dříve odkryté ruiny. Tyto pozůstatky svědčí o tom, že Římané své vily a stavby mistrně začleňovali do panonské krajiny. Vila v dnešní městské části Egregy, stejně jako nálezy na jiných místech Hévízu, kámen z Jupiterova oltáře nalezený poblíž jezera nebo mince z období raného císařství, nalezené v jezeře potápěči, dokazují, že na usazení Římanů právě v této oblasti mohlo mít podíl i „zázračné jezero“ s léčivou vodou.
Podle nejstarší zde nalezené mince, ražené císařem Tiberiem, byl trámový dům o rozměrech 10x10 metrů, pod jehož základovými trámy byly umístěny ploché kameny, postaven v první polovině 1. století. Dřevěné uhlí nalezené na kamenech naznačuje, že dům pravděpodobně koncem 1. století vyhořel.
Na přelomu 1. a 2. století byla na jeho místě postavena velká kamenná budova o délce 45 metrů a šířce téměř 23 metrů, jejíž půdorys tak činil více než 1000 metrů čtverečních. V budově s portikem (zápražím se sloupovím) na východní straně se nacházely lázně s teplou, vlažnou a studenou vodou. Není však jisté, zda se jednalo o obytnou budovu (villa urbana), protože nebyly nalezeny žádné stopy ústředního topení.
Ke konci 2. století byla budova pravděpodobně zničena, ovšem již ve 3. století byla s jiným vnitřním uspořádáním znovu postavena a byla v ní vybudována také Mithrova svatyně. Základní kámen jejího oltáře byl nalezen při vykopávkách. Svatyně a celá budova byly zničeny ve 4. století, brzy však byly obnoveny. Na počátku 5. století však definitivně zanikly. Funkce komplexu v tomto období je nejistá, nejspíše však sloužil k hospodářské činnosti.
Flavius a jeho chůva
Socha představuje malého Flavia Theodosia, posledního císaře Římské říše, jenž vládl v letech 379–395, a jeho chůvu. Jedná se o dílo Ference Farkase z roku 2015. Sousoší připomíná starořímskou legendu o vzniku jezera Hévíz, podle níž Flavius trpěl obrnou. Jeho křesťanská chůva ho chtěla za každou cenu vyléčit, a tak se každý den modlila k Panně Marii. Panna Marie její modlitby vyslyšela a nechala ze země vytrysknout pramen léčivé vody, která Flavia uzdravila. Později se tak mohl stát císařem Římské říše a pramen léčivé vody napájí jezero Hévíz dodnes.
Suchý Kneippův chodník
Osvěžení pro tělo i duši nabízí unaveným turistům v Zahradě římských vykopávek suchý Kneippův chodník, jehož trasa naznačuje dosud neodkryté, pod zemí se skrývající zdi. Trasa stezky se zcela shoduje s obrysy pozůstatků budovy, která tvořila součást vily z dob starého Říma. Chůze naboso po oblázcích různé velikosti, kamenné drti, dřevěném povrchu a dřevní štěpce nabízí přirozenou masáž, která velmi příznivě působí na krevní oběh nohou a posiluje cévní stěny. Masáží reflexních zón dokáže stimulovat všechny orgány, díky čemuž nás osvěží a povzbudí.
Socha psa aneb plastika Brána domova
Sochařský soubor tvoří dveře typického římského obydlí a motiv psa. Dveře jsou tvořeny geometrickými prvky a jsou průhledné a pootevřené, což symbolicky naznačuje spojení přítomnosti a minulosti. Pes, který sedí ve dveřích, německá doga – plemeno, které bylo známo již starým Římanům – je důstojný a ušlechtilý, ztělesňuje římskou vznešenost a odráží nezvané vetřelce. V Pompejích bylo objeveno hned několik podlahových mozaik, umístěných poblíž vchodu, které zobrazovaly strážce domu v různých situacích. Na některých mozaikách lze číst i nápis „cave canem“ neboli „pozor na psa“, který měl stejnou funkci jako dnešní výstražné tabulky. Dveře jsou zhotoveny z vápence, zatímco postava psa je žulová.
Socha srny
Předlohou sochy je bronzová figurky o velikosti zhruba 2 cm, pocházející ze 4. století, která byla objevena při vykopávkách nedaleko Hévízu. O funkci a poslání původní figurky mají odborníci několik možných teorií, mohlo se jednat o dětskou hračku nebo totemové zvíře. Asi nejpravděpodobnější teorií je, že zdobila pozdně římskou hrobku. Autorem plastiky je sochař Ferenc Farkas.
Hrob římského vojáka, známý také jako pozdně římská cihlová hrobka
Hrobka byla postavena z cihel a nepáleného vápna. Byla nalezena ve zcela neporušené podobě při vykopávkách v roce 1925. Na dvoře jednoho z domů ve čtvrti Egregy byla při kopání objevena také pec na pálení cihel. Hrob pochází z doby římského císaře Konstantina II. Uvnitř hrobu byla nalezena bronzová přezka na opasek, šatní spona, železný nůž, mince z doby císařství a samozřejmě kostra římského vojáka. Nálezy byly uloženy v Balatonském muzeu v Keszthelyi, zatímco kostra byla ponechána na místě. Na cestě vedoucí ke kostelu z doby Arpádovců bylo také v hliněné nádobě nalezeno 276 římských mincí ze 4. století.
Muzeum Egregy
Bývalá truhlářská dílna byla v roce 2015 zrekonstruována a přeměněna na muzeum. V letech 2015–2020 zde byla umístěna stálá expozice na ploše 282 m² s názvem „Hévízská tisíciletí“. V současné době probíhá v muzeu rekonstrukce, takže je pro veřejnost uzavřeno.
Pěší stezka „Věky a vína“
Tematická pěší stezka v městské části Egregy, která pomocí informačních tabulí přibližuje historii vinařství a oblasti Panonie od římského osídlení po středověk. Římané s sebou do Panonie, a tedy i do okolí Balatonu přinesli umění pěstování vinné révy, jak dokládá mimo jiné nápis „Da Bibere“ (dej mi napít) na jedné ze zde nalezených keramických nádob. Díky zkušenostem Římanů a příznivým přírodním podmínkám bylo pěstování révy úspěšné. Půda v Egregyi je středně tvrdá, písčitá a mírně kamenitá. Tato „teplá“, někdy až „ohnivá“ půda v kombinaci s příznivým klimatem umožnila produkci vín vynikající kvality. Není náhoda, že maďarské obyvatelstvo, které zde žilo v době Arpádovců, i němečtí osadníci, kteří se zde usadili po období turecké nadvlády, pokračovali ve vinařství, jehož tradice sahá až ke starým Římanům.
Nejbližší římské památky – Fenékpuszta neboli Valcum
Památky z římských dob ležící nejblíže Hévízu se nacházejí v oblasti Fenékpuszta, někdejší osadě Valcum. V této osadě se kdysi nalézala římská vojenská pevnost, jejíž pozůstatky můžeme obdivovat dodnes. O pevnosti se můžeme dozvědět více, navštívíme-li Balatonské muzeum v Keszthelyi.
