Co vidět v Hévízu

ŘÍMSKÉ VYKOPÁVKY

Jak dokazují archeologické nálezy, Hévíz a jeho okolí byly hustě osídleny již v dobách starověkého Říma. V roce 1931 byly objeveny pozůstatky římské vily z dob raného císařství, která byla obývána téměř čtyři století, od první poloviny 1. století až do počátku 5. století.
Jedním z nejvýznamnějších nálezů v oblasti Balatonu je kamenná stavba z doby raného císařství, pravděpodobně obytná budova venkovské usedlosti (villa urbana), odkrytá v městské části Egregy. Vila o rozloze téměř tisíc metrů čtvereční, postavená kolem roku 100 n. l., měla verandu se sloupovím nebo bazén s teplou, vlažnou a studenou vodou a dochovala se až do počátku 5. století. Odkrytá a dnes prezentovaná budova, jež byla součástí usedlosti sestávající z několika staveb nebo osady, byla během dlouhého období užívání několikrát přestavěna. První „obnova“ ruin proběhla v roce 2003. Záměrem této obnovy bylo představit čtyři stavební období odkrytá při vykopávkách. Odkryté části však začaly brzy chátrat a pozůstatky byly v čím dál horším stavu, což si vyžádalo jejch další obnovu, která byla provedena v roce 2011.

Západně od obytné budovy byly nalezeny pozůstatky hospodářských budov, které mohly tvořit stavební komplex navazující na dříve odkryté ruiny. Tyto pozůstatky svědčí o tom, že Římané své vily a stavby mistrně začleňovali do panonské krajiny. Vila v dnešní městské části Egregy, stejně jako nálezy na jiných místech Hévízu, kámen z Jupiterova oltáře nalezený poblíž jezera nebo mince z období raného císařství, nalezené v jezeře potápěči, dokazují, že na usazení Římanů právě v této oblasti mohlo mít podíl i „zázračné jezero“ s léčivou vodou.

Podle nejstarší zde nalezené mince, ražené císařem Tiberiem, byl trámový dům o rozměrech 10x10 metrů, pod jehož základovými trámy byly umístěny ploché kameny, postaven v první polovině 1. století. Dřevěné uhlí nalezené na kamenech naznačuje, že dům pravděpodobně koncem 1. století vyhořel.

Na přelomu 1. a 2. století byla na jeho místě postavena velká kamenná budova o délce 45 metrů a šířce téměř 23 metrů, jejíž půdorys tak činil více než 1000 metrů čtverečních. V budově s portikem (zápražím se sloupovím) na východní straně se nacházely lázně s teplou, vlažnou a studenou vodou. Není však jisté, zda se jednalo o obytnou budovu (villa urbana), protože nebyly nalezeny žádné stopy ústředního topení.

Ke konci 2. století byla budova pravděpodobně zničena, ovšem již ve 3. století byla s jiným vnitřním uspořádáním znovu postavena a byla v ní vybudována také Mithrova svatyně. Základní kámen jejího oltáře byl nalezen při vykopávkách. Svatyně a celá budova byly zničeny ve 4. století, brzy však byly obnoveny. Na počátku 5. století však definitivně zanikly. Funkce komplexu v tomto období je nejistá, nejspíše však sloužil k hospodářské činnosti.

 

Flavius a jeho chůva

Socha představuje malého Flavia Theodosia, posledního císaře Římské říše, jenž vládl v letech 379–395, a jeho chůvu. Jedná se o dílo Ference Farkase z roku 2015. Sousoší připomíná starořímskou legendu o vzniku jezera Hévíz, podle níž Flavius trpěl obrnou. Jeho křesťanská chůva ho chtěla za každou cenu vyléčit, a tak se každý den modlila k Panně Marii. Panna Marie její modlitby vyslyšela a nechala ze země vytrysknout pramen léčivé vody, která Flavia uzdravila. Později se tak mohl stát císařem Římské říše a pramen léčivé vody napájí jezero Hévíz dodnes.

Suchý Kneippův chodník

Osvěžení pro tělo i duši nabízí unaveným turistům v Zahradě římských vykopávek suchý Kneippův chodník, jehož trasa naznačuje dosud neodkryté, pod zemí se skrývající zdi. Trasa stezky se zcela shoduje s obrysy pozůstatků budovy, která tvořila součást vily z dob starého Říma. Chůze naboso po oblázcích různé velikosti, kamenné drti, dřevěném povrchu a dřevní štěpce nabízí přirozenou masáž, která velmi příznivě působí na krevní oběh nohou a posiluje cévní stěny. Masáží reflexních zón dokáže stimulovat všechny orgány, díky čemuž nás osvěží a povzbudí.

Socha psa aneb plastika Brána domova

Sochařský soubor tvoří dveře typického římského obydlí a motiv psa. Dveře jsou tvořeny geometrickými prvky a jsou průhledné a pootevřené, což symbolicky naznačuje spojení přítomnosti a minulosti. Pes, který sedí ve dveřích, německá doga – plemeno, které bylo známo již starým Římanům – je důstojný a ušlechtilý, ztělesňuje římskou vznešenost a odráží nezvané vetřelce. V Pompejích bylo objeveno hned několik podlahových mozaik, umístěných poblíž vchodu, které zobrazovaly strážce domu v různých situacích. Na některých mozaikách lze číst i nápis „cave canem“ neboli „pozor na psa“, který měl stejnou funkci jako dnešní výstražné tabulky. Dveře jsou zhotoveny z vápence, zatímco postava psa je žulová.

Socha srny

Předlohou sochy je bronzová figurky o velikosti zhruba 2 cm, pocházející ze 4. století, která byla objevena při vykopávkách nedaleko Hévízu. O funkci a poslání původní figurky mají odborníci několik možných teorií, mohlo se jednat o dětskou hračku nebo totemové zvíře. Asi nejpravděpodobnější teorií je, že zdobila pozdně římskou hrobku. Autorem plastiky je sochař Ferenc Farkas.
Hrob římského vojáka, známý také jako pozdně římská cihlová hrobka

Hrobka byla postavena z cihel a nepáleného vápna. Byla nalezena ve zcela neporušené podobě při vykopávkách v roce 1925. Na dvoře jednoho z domů ve čtvrti Egregy byla při kopání objevena také pec na pálení cihel. Hrob pochází z doby římského císaře Konstantina II. Uvnitř hrobu byla nalezena bronzová přezka na opasek, šatní spona, železný nůž, mince z doby císařství a samozřejmě kostra římského vojáka. Nálezy byly uloženy v Balatonském muzeu v Keszthelyi, zatímco kostra byla ponechána na místě. Na cestě vedoucí ke kostelu z doby Arpádovců bylo také v hliněné nádobě nalezeno 276 římských mincí ze 4. století.

Muzeum Egregy

Bývalá truhlářská dílna byla v roce 2015 zrekonstruována a přeměněna na muzeum. V letech 2015–2020 zde byla umístěna stálá expozice na ploše 282 m² s názvem „Hévízská tisíciletí“. V současné době probíhá v muzeu rekonstrukce, takže je pro veřejnost uzavřeno.

Pěší stezka „Věky a vína“

Tematická pěší stezka v městské části Egregy, která pomocí informačních tabulí přibližuje historii vinařství a oblasti Panonie od římského osídlení po středověk. Římané s sebou do Panonie, a tedy i do okolí Balatonu přinesli umění pěstování vinné révy, jak dokládá mimo jiné nápis „Da Bibere“ (dej mi napít) na jedné ze zde nalezených keramických nádob. Díky zkušenostem Římanů a příznivým přírodním podmínkám bylo pěstování révy úspěšné. Půda v Egregyi je středně tvrdá, písčitá a mírně kamenitá. Tato „teplá“, někdy až „ohnivá“ půda v kombinaci s příznivým klimatem umožnila produkci vín vynikající kvality. Není náhoda, že maďarské obyvatelstvo, které zde žilo v době Arpádovců, i němečtí osadníci, kteří se zde usadili po období turecké nadvlády, pokračovali ve vinařství, jehož tradice sahá až ke starým Římanům.

Nejbližší římské památky – Fenékpuszta neboli Valcum

Památky z římských dob ležící nejblíže Hévízu se nacházejí v oblasti Fenékpuszta, někdejší osadě Valcum. V této osadě se kdysi nalézala římská vojenská pevnost, jejíž pozůstatky můžeme obdivovat dodnes. O pevnosti se můžeme dozvědět více, navštívíme-li Balatonské muzeum v Keszthelyi.


Kostel v městské části Egregy je jedním ze tří dochovaných kostelů z doby Arpádovců v okolí Balatonu. Přesné datum stavby kostela sv. Magdalény není známo, pravděpodobně byl však postaven kolem poloviny 13. století, přestože v písemných pramenech je zmiňován až mnohem později, v roce 1341. První patronkou kostela byla sv. Kateřina Alexandrijská. Velkoryse navržená kostelní věž je třípatrová, s dvojitými a trojitými složenými okny v každém patře. Věž je zakončena vypouklou routovou střechou, nesenou osmi dřevěnými trámy.

Stavebním materiálem kostela je pískovec, jenž se hojně vyskytuje v okolí a který odolal zubu času. V 16.–17. století byl kostel těžce poškozen, v období baroka v roce 1731 však došlo k jeho renovaci. Při té bylo naštěstí opraveno jen to nejnutnější, takže si kostel uchoval svou středověkou podobu. V rámci obnovy byly vytvořeny vnitřní i vnější dekorativní malby, došlo ke zvýšení lodi a výměně klenby. Po rekonstrukci byl znovu vysvěcen a jeho novou patronkou se stala svatá Magdaléna.

Od té doby byl kostel ještě několikrát restaurován, v letech 1860, 1912, 1964–65, 1990 a 1991 a naposledy v roce 2015. Kostel má jednu loď a přímý presbytář, jasnou prostorovou strukturu a jeho jediným dekorativním prvkem, který ozvláštňuje prostor, je řada nik u severní zdi. Pod věží se nachází fragment křtitelnice z románského období, zatímco oltář zdobí středověký konsekrační kříž.

Za zmínku stojí rovněž vnitřní výmalba kostela. Ta sice nepochází ze středověku, ale je výmluvným svědectvím architektonického bohatství kostela a úcty k formám lidového umění. Na jižní straně najdeme otevřené barokní dveře. Klenba věže byla obnovena v 18. století a je na ni napojena čtyřboká chrámová loď.

Základy věže vycházejí především z forem dřevěné architektury. Kostel v Egergyi je mimořádně krásnou ukázkou venkovské románské architektury, přísně chráněnou památkou, která za svou celistvost a stylovou čistotu zřejmě vděčí skutečnosti, že zdejší osada byla v době turecké nadvlády opuštěna a přesunula se níže do údolí. V důsledku toho kostel ztratil svůj náboženský význam a stal se pouze hřbitovní kaplí.


Po stopách Festeticsů v Hévízu

Festeticsové byli nejvýznamnějším šlechtickým rodem v Keszthelyi a okolí. Historie Hévízu je s jejich působením velmi úzce spojena, a proto není náhoda, že se na mnoha místech ve městě můžeme setkat s uměleckými díly a stavbami připomínajícími členy tohoto rodu. Málokdo ví, že jim lze vděčit i za přeměnu Hévízského jezera v lázeňské středisko a jeho rozvoj pro léčebné účely. S odvodňováním a úpravou bažin v okolí jezera započal hrabě György I. Festetics, který byl pro svou vzdělanost znám po celé Evropě. Právě po něm je také pojmenováno náměstí (na kterém se nachází i vchod do Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje). Hraběte dále připomíná socha v životní velikosti i bronzová plastika s Braillovým písmem představující jezerní lázně a jejich bezprostřední okolí. Za následný rozvoj jezerních lázní lze vděčit dalším generacím rodu (László Festeticsovi a po něm Taszilóovi II.) Tasziló II. se mimo jiné zasloužil i o výsadbu ochranného lesa kolem jezera a vznik lesoparku, který dodnes představuje „zelené plíce“ města a je oblíbeným rekreačním cílem. Krátká příjezdová cesta do města vedoucí lesem tisovců nese jméno alej Festeticsů. Od jižního vchodu do Jezerních lázní v ulici Endre Adyho (Lázeňský dům Festetics) až k promenádě podél ochranného lesa obepínající jezero z východu pak vede promenáda Festeticsů. 

Místa spojená s rodem Festeticsů v regionu

Balatongyörök – oblíbené místo Lady Mary Hamilton, Szépkilátó (Krásná vyhlídka)

Balatonszentgyörgy – Csillagvár (hrad Hvězda, expozice, cíl výletů)

Cserszegtomaj – Vinné sklepy Festeticsů (restaurace)

Gyenesdiás – rozhledna Festetics (rozhledna, cíl výletů)

Keszthely:

  • expozice zámku Festeticsů (Životní styl aristokracie, Muzeum kočárů, Muzeum myslivosti, Muzeum historických železničních modelů, Palmový dům, dům Amazon) a zámecký park,
  • Balatonské muzeum,
  • Historická expozice panství Georgikon,
  • Zoopark Imre Festeticse,
  • Pomník Helikon (park Helikon),
  • Socha Györgye Festeticse (Hlavní náměstí),
  • farní kostel Panny Marie, patronky Uher (krypta Festeticsů a epitafy),
  • Mauzoleum Festeticsů (hřbitov sv. Mikuláše),
  • Fenékpuszta: někdejší hřebčín Festeticsů a zámeček (v současné době v rekonstrukci). 
  • Alej Fenyves, Újmajor (osada Szendrey), pamětní místnost Júlie Szendrey.

Vonyarcvashegy – Restaurant Festetics Helikon Taverna, vinařský a gastronomický výstavní prostor


Římskokatolický kostel Ducha svatého

Římskokatolický kostel Ducha svatého navrhl architekt János Bocskai a za podpory místních obyvatel byl dokončen za tři roky. Modrý kostel byl vysvěcen arcibiskupem Józsefem Szendim na „den devítek“, 9. září 1999. Na 5 metrů vysokém sloupu před kostelem je umístěna socha Anděla od Gergelye Gála. U vchodu do kostela stojí socha svaté Alžběty Uherské od sochaře László Martona a kousek dál od ní, na malém pahorku, díla Jenő Molnára, busta hraběte Istvána Széchenyiho a bronzový portrét svatého Štěpána, zasazený do dřevěného rámu.
Sedm věží kostela symbolizuje sedm darů Ducha svatého. Ve věžích se nacházejí celkem čtyři zvony, do nejvyšší věže ze statických důvodů zvon umístěn nebyl. Dva zvony jsou ve věžích napravo a dva nalevo. Jeden zvon vpravo nechal na počest svatého Petra ulít Dr. Béla Horváth s rodinou, zvon vlevo na počest svatého Pavla vdova Varga Imréné. Dva zbývající zvony byly na své místo přeneseny ze starého kostela.
V interiéru kostela se snoubí moderní a tradiční architektura, což podtrhuje především krásné dřevěné obložení. Kostel pojme až tisíc lidí a díky jeho dobré akustice se v něm pravidelně pořádají varhanní koncerty. Barevné vitráže odkazující na gotické formy jsou dílem hévízského umělce Endre Simona. Dvě stě let starý kříž na stěně presbytáře, původní dar kostelu, je uměleckým pokladem, který zrestauroval malíř a restaurátor Gyula Károlyi.
Bronzová socha Krista na levé straně oltáře a bronzová socha Panny Marie, patronky Uher, s maďarskou korunou na pravé straně jsou dílem László Martona. Autorem smaltovaných maleb na stěnách je László Morvay.

Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byl postaven v letech 1994–95 podle plánů architekta Jánose Bocskaiho. Současný kostel je přístavbou dvoupatrové zvonice z počátku století. Menší zvon kostela byl ulit v roce 1905 na počest Máří Magdalény. Třetí patro novorománské věže bylo přistavěno v roce 1937, kdy byl na památku padlých hrdinů z obce Egergy ulit také větší zvon. Na plášti zvonu jsou jména 16 hrdinných vojáků padlých v první světové válce, na jejichž počest byly vedle věže také vysázeny lípy. V roce 2000 byl vedle kostela zřízen vojenský pamětní park se 70 náhrobky připomínajícími hrdiny první a druhé světové války.

Kostel, který v roce 1995 vysvětil brigádní generál a polní biskup Dr. Gáspár Ladocsi, je známý také jako kostel Fradi, protože na jeho stavbu významně přispěl fotbalový klub Ferencváros. Úzkou spojitost s klubem symbolizuje bílá a zelená barva interiéru, stejně jako pamětní koutek na pravé straně vchodu, kde jsou vystaveny dary klubu Ferencváros. Dřevořezby v interiéru kostela, socha Krista za oltářem a křížová cesta na stěnách, jsou dílem sedmihradských řezbářů. Obrazy namalovala v roce 1997 místní umělkyně Bernadett Varga.

KALVÍNSKÝ A EVANGELICKÝ KOSTEL

Kalvínská ani evangelická církev v Hévízu dlouho neměly své kostely. Od 20. let 20. století se jejich bohoslužby konaly v soukromých domech a v kulturním sále Lázeňské nemocnice nebo v malém sále zdejšího kina. V roce 1938 vytvořil architekt Bálint Szeghalmi plány na stavbu kostela, ze které však kvůli inflaci a světové válce sešlo. Současný pozemek darovalo oběma církvím zastupitelstvo města v roce 1994. Modernizací dřívějších plánů Bálinta Szeghalmiho byl pověřen architekt Mihály Zób. Stavbu podpořilo městská samospráva i církevní sbory ze zahraničí. Kostel, jehož stavba trvala tři roky, v roce 1998 společně vysvětili evangelický biskup Dr. Béla Harmati a biskup reformované církve Dr. Mihály Márkus. Červené kamenné zdi a mramorová výzdoba kostela odkazuje na maďarské kalvínské kostely v Sedmihradsku. Za pozornost stojí také vnitřní řezbářská výzdoba nebo obraz křídlového oltáře, jehož autorkou je textilní výtvarnice, umělecká tkadlena Rózsa Polgár, nositelka Kossuthovy a Munkácsyho ceny.

Zvon ve věži, který je umístěn pod otevřeným obloukem, kostelu věnoval Károly Borsos a jeho rodina. Varhany zhotovil v roce 2004 varhanář z Győru Miklós Albert. Kostel používá maďarská reformovaná i německá evangelická církev.
Ikona Matky Boží „Životodárný pramen“ – pravoslavný chrám

Nejnovější hévízský kostel je pojmenován podle ikony Matky Boží „Životodárný pramen“.

Základní kámen pravoslavného chrámu byl položen 27. prosince 2019 za přítomnosti Jeho Eminence Márka, metropolity budapešťsko-maďarského a hlavního představeného Maďarské diecéze Ruské pravoslavné církve, starosty města Hévíz Gábora Pappa a představitelů maďarského a Hévízsko-keszthelyského pravoslavného společenství.

Stavební práce byly zahájeny v roce 2020 podle plánů dohodnutých se Samosprávou města Hévíz. Chrám o rozměrech 15x15 metrů a výšce 12 metrů se buduje tradičním způsobem z cihel. Umělecky zkosené rohy vnějších zdí chrámu vytvářejí asymetrické reliéfní výklenky, které jsou mistrovskou kombinací moderních a starověkých motivů. Cibulovou kupoli věže zdobí osmiramenný pozlacený kříž.

Promenáda Dr. Vilmose Schulhofa, zastíněná platany a lemovaná lavičkami, vede na jedné straně kolem Hévízského jezera a na straně druhé kolem historických budov Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje. Tyto budovy byly postaveny v 70. letech 19. století a na počátku 20. století byly přestavěny na dvoupodlažní domy, jak je můžeme vidět dnes. 

Dům György

Byl postaven v secesním stylu v severní části města „Újtelep“ (Nová osada), založené rodem Festeticsů. Pojmenován byl po Györgyi Festeticsovi, zakladateli lázeňského města. V současné době je budovou „A“ Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje.

Dům Rákóczi

Dům byl postaven v roce 1863, ale v roce 1906, kdy byly z Istanbulu do Uher slavnostně převezeny ostatky knížete Františka II. Rákócziho, byl na jeho počest pojmenován dům Rákóczi. V současnosti slouží jako budova „B“ Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje.

Villa Ella

Vila byla pojmenována po Karole Elle, dceři Taszilóa Festeticse. V současné době je budovou „C“ Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje. Další budovou směrem na jih je restaurace a slavnostní sál. U této budovy byla hranice panství Festeticsů a jednalo se o první kamenný dům, který byl na počátku 60. let 19. století postaven k ubytování lázeňských hostů. V roce 1909 byl zvýšen o jedno patro a získal funkci „Kulturního salonu“, jenž byl neodmyslitelnou součástí tehdejších lázeňských středisek. V současné době se tu nachází slavnostní sál nemocnice sv. Ondřeje.

Dům František Josef

Dům nese jméno rakouského císaře a uherského krále na paměť toho, že v roce jeho otevření byl jeho objednavatel, hrabě Tasziló II. Festetics povýšen Františkem Josefem do knížecího stavu. Dnes je budovou „D“ Revmatologické nemocnice sv. Ondřeje.

Dům Hetes (Sedmička)

Dům byl postaven v letech 1870–71 podle plánů Ference Lonkayho, architekta rodinného panství Festeticsů, a byl součástí osady „Újtelep“, kde byly domy popořadě číslovány. Odtud také jeho název. V současné době zde funguje hotel provozovaný Léčebnými lázněmi Hévíz a Revmatologickou nemocnicí sv. Ondřeje.

Dům Deák 

Dům se původně nazýval villa Tasziló podle knížete Taszilóa II. Festeticse, po jehož smrti byl na počest politika Ference Deáka přejmenován na Deákův dům.


Budovy, které už nestojí

Na břehu potoka stála již na počátku 19. století nejstarší a zároveň první budova určená k léčebným účelům, tzv. Köpölyöző ház neboli Baňkovací dům. Právě tady, v části Ótelep (Stará osada), stával hostinec Jeruzsálem (Jeruzalém) a nedaleko od dnešního vchodu tzv. Szegényház (Chudý dům) neboli lázně pro chudé. Na počátku 20. století byl starý baňkovací dům přeměněn na Jókaiho dům, za kterým byl vystavěn dům Kisfaludy. Na místě dnešních budov správy jezerních lázní na Schulhofově promenádě stála již tehdy budova ředitelství a stanice dostavníků. Pár metrů od nich se nacházel Zandlerův ústav, byly tu však také obchody a téměř proti hlavnímu vchodu do jezerních lázní byla postavena Mlékárna, zatímco z druhé strany sem doléhala tlumená hudba z malého Hudebního pavilonu. Dřívější Chudý dům se v té době již nazýval dům Csányi. Na pravém břehu potoka, na místě dnešního balneologického závodu, kdysi stávala budova velitelství četnictva a na místě Krytých lázní tenisový kurt a římskokatolická kaple. Na místě budovy Rózsakert (Růžová zahrada) fungovalo první kino v Hévízu. Další zajímavostí je, že hosté přijíždějící převážně směrem od Keszthelye, nepřijížděli do lázní alejí Festeticsů, na jejímž místě tou dobou ještě nebyla silnice, ale směrem od dnešní ulice Endre Adyho, přibližně v místech, kde promenáda ústí do parku, nalevo od vchodu do Lázeňského domu Festetics.

Hévízfürdő térképe 1925