Světově unikátní jezero

Představte si klidné a tiché místo obklopené svěžími zelenými lesy, kde se všechno točí kolem odpočinku a regenerace; místo, kde se můžete koupat v hřejivé tyrkysové termální vodě mezi barevnými lekníny v největším léčebném jezeře s rašelinovým dnem na světě; místo, kde záleží pouze na vás a kde se vám splní každé přání!

Léčebné jezero Hévíz, které je největším biologicky aktivním přírodním termálním jezerem na světě, představuje osvěžení pro tělo i duši.

Jezero o rozloze 4,6 hektarů (přesně 46.350 m²) je v hloubce 38,5 metrů napájeno pramenem s obsahem síry, rádia a minerálů. Díky vysokému průtoku pramene se voda v jezeře každých 72 hodin kompletně obměňuje. Voda Hévízského jezera je bohatá na rozpuštěné i plynné látky a spojuje v sobě příznivé vlastnosti uhličitých, sirných, vápenatých, hořečnatých a hydrogenuhličitanových vod. Na hladinu jezera by se vešlo téměř 6 a půl fotbalových hřišť. Průtok vody je přibližně 410 litrů za sekundu. Teplota vody vyrážející z podzemí se pohybuje kolem 40 °C, ale vzhledem k ročnímu období a počasí dosahuje na hladině i v nejchladnějších měsících zhruba 24 °C, zatímco v létě 38 °C.

Vždy se předpokládalo, že teplá voda vyráží kdesi na dně jezera, ovšem na objevení pramene si bylo třeba počkat až do roku 1975.

Proč se pramen nepodařilo objevit dříve?

Voda Hévízského jezera je mimořádně čistá a dokonce i v místech, kde hloubka dosahuje 2 metrů, je vidět na dno jezera. Tak tomu ovšem nebylo vždycky. V začátcích Hévízské jezero zdaleka nebylo jezerem s takto upraveným dnem a břehy. Jednalo se spíše o jezero uprostřed bažinaté oblasti, které bylo plné rašeliny, sedimentů a naplavenin. Ve vodě plavalo velké množství rašeliny a dno i kráter byly pokryty několikametrovou vrstvou usazenin a nánosů. To ztěžovalo orientaci pod vodou i potápění. Voda je dnes tak čistá proto, že při požáru v roce 1986, kdy shořela lázeňská budova, popadly části stavby do jezera, které muselo být následně kompletně vyčištěno a nánosy byly ze dna vybagrovány.

Objevení jeskyně

První pokusy o nalezení pramene a zjištění hloubky jezera byly podniknuty již v 18. století. Hlubinní potápěči provedli několik ponorů, dostupná technologie však ještě neumožňovala najít nejhlubší místo jezera ani pramen.
V 70. letech 20. století se začaly pravidelně provádět ponory a analýzy termální vody, měření její teploty i průtoku a došlo také k několika pokusům o nalezení pramene. Ten nakonec objevili dne 10. února 1975 sportovní potápěči István Plózer a Lajos Csávos pod velmi zaneseným úsekem dna, který se ukázal být vchodem do podvodní jeskyně.
Potápěči objevili průchod o rozměrech zhruba 60*80 cm, který vedl do dlouhé úzké chodby. Poté, co překonali silný protiproud tryskající termální vody, se dostali do jeskyně. Později bylo zjištěno, že chodba je zhruba 4 metry dlouhá, zatímco jeskyně s klenutými stěnami má v průměru 17 metrů a je 14 metrů vysoká. V hloubce 40–41 metrů je dutina rozdělena vrstvou bahna na dvě části. Z kráteru na východní straně vyvěrá studená voda o teplotě 17,2 °C (ta ve druhé půlce 80. let zmizela), zatímco v západní části tryská z hloubky 45–46 metrů termální voda o teplotě 41,3 °C. V jeskyni žijí aktinomycéty a sladkovodní houby, které se dokázaly přizpůsobit zdejším extrémním podmínkám. V kupoli jeskyně se nachází 40–50 cm široká vrstva plynů a na hladině se vznáší kolonie bílých řas. Po odebrání prvních vzorků bylo zjištěno, že stáří studené vody je přibližně 8 000, zatímco stáří teplé vody 12 000 let.

Na světě neexistuje místo, zejména pokud jde o místo tak výjimečné, které by nebylo opředeno zajímavými a vzrušujícími nebo pikantními příběhy z minulosti. K Hévízu se takových příběhů váže hned několik…

Flavius Theodosius aneb nejznámější legenda o vzniku Hévízského jezera

Podle pradávné legendy o vzniku jezera a jeho léčivé síle vychovávala na tomto místě v provincii Panonie křesťanská chůva římského chlapce jménem Flavius. Chlapec byl slabý a často churavěl, jeho otec byl však velký vojevůdce, a tak se chůva modlila k Panně Marii, aby chlapce uzdravila. Panna Marie její prosby vyslyšela a nechala ze země vytrysknout pramen léčivé vody, ve kterém se dítě každý den koupalo. Teplá voda z hlubin země a blahodárné bahno dětské tělo posílily a z chlapce se stal východořímský císař Flavius Theodosius, který v roce 391 ustanovil ve své říši křesťanství státním náboženstvím. Voda z pramene od té doby napájí Hévízské jezero a přináší mnohým uzdravení.

Dubius a Dubia – další příběh z dob starého Říma

Ve Valcumu (dnešní Fenékpuszta) žil kdysi ctihodný Dubius, osmdesátiletý písař ve zdejší pevnosti a obávaný pán své kulhavé a hašteřivé manželky Dubie. Dubia byla učiněná harpyje, snad kvůli revmatu, které ji ve stáří sužovalo. Jednoho dne se Dubius procházel po březích zdejšího páchnoucího jezera. Všiml si, že k jezeru chodí lesní zvěr, máčí si v jeho vodách bolavé údy a pak zas hbitě mizí v okolních lesích. Starý Dubius pospíchal domů a začal ženu přemlouvat, aby s ním šla k omlazujícímu pramenu. A jak už to v podobných starých příbězích bývá, jakmile se žena do vod zázračného jezera ponořila, nemoc byla v tu ránu ta tam. Dubia se celá rozjařená vrátila domů omládlá a jako vyměněná.

Romantická legenda o Sándoru Rezim a Kláře Pethőové

Hlavními hrdiny této středověké legendy jsou Klára Pethőová, dcera pána hradu Tátika, a kapitán hradu Csobánc Sándor Rezi. Oba hradní páni byli znesvářeni, ale Sándor Rezi se zamiloval do překrásné Kláry Pethőové, kterou často vídal shlížet z hradeb hradu Tátika. Jednoho dne Sándor Rezi požádal starého Pethőa, aby mu dal dceru za manželku, ale Pethő ho nejprve vyzval na souboj. Jelikož Sándor zvítězil, získal ruku krásné Kláry. Až po sňatku ovšem vyšlo najevo, že je dívka chromá. Po svatbě si mladý pár na radu jedné cikánky postavil dům na břehu Hévízského jezera, aby se dívka mohla často koupat v jeho vodách. Po několika týdnech se mladá žena jako zázrakem uzdravila, a tak spolu se Sándorem žili šťastně až do smrti.

Hévízští cherubíni

V mytologii starých semitských národů byli cherubíni služebníky bohů. Stávali před branami a odháněli zlé duchy. Jejich podobizny bývají vytesány do kamene u bran královských paláců a chrámů. Ze stejného důvodu si je pravděpodobně nechali zhotovit i majitelé jezera, šlechtický rod Festeticsů. Projde-li kolem nich někdo, kdo nechová v srdci lásku, podle místní legendy andělé promluví.

Pohádkový, ale skutečný příběh slonice Nelly

Zatímco v 19. století bylo zcela běžné, že se zvířata naháněla do vody, o pár desítek let později, v roce 1914, vyvolalo takřka senzaci, když zvěrolékař z budapešťské ZOO poslal slonici Nelly, kterou trápily bolavé nohy, na léčebnou kúru do Hévízu. Bývalé cirkusové slonici byly předepsány dvakrát denně bahenní a termální koupele, které s chutí absolvovala v Hévízském jezeře a kanále, který z něj vytéká. Tříletá slonice se těšila takové oblibě, že se z ní stala další turistická atrakce města a hosté jí každý den přichystali jako překvapení košík lahůdek, například čerstvé třešně. Nellin lázeňský pobyt bohužel ukončila válka.